Pročtěte si text o tom, jak rozlišujeme VV a VH, pak si do sešitu (jak píšeme gramatiku - zpředu) opište zápis pod textem. Na závěr máte ještě malé procvičení.
SOUVĚTÍ - VĚTY HLAVNÍ A VĚTY VEDLEJŠÍ:
Věty v souvětí lze rozdělit na věty důležité (VH
– věty hlavní) a věty méně důležité (VV – věty vedlejší). Mohou být souvětí, která se skládají pouze
z VH (tzv. souvětí souřadné). V nich jsou všechny informace
stejně důležité, takže je vynechat nemůžeme (např. Mám si vzít kousek
čokolády, nebo si mám jít zaběhat? – obě informace jsou velmi důležité,
protože mluví o alternativách => představte si, že byste s tímhle
chtěli od někoho poradit a zeptáte se ho na to => SAMOZŘEJMĚ MU
MUSÍTE UVÉST OBĚ INFORMACE, aby vám mohl poradit). VH mohou stát
samostatně, každá zvlášť má svou nosnou myšlenku a nezávisí na sobě.
Jiné to je, pokud máme souvětí, ve které jsou věty
vedlejší (tzv. souvětí podřadné). Zde VV reprezentuje informaci, kterou
nutně znát nepotřebujeme. Není pro nás tak důležitá. Stejně tak můžeme
říct, že tato informace (věta) je závislá na nějaké jiné informaci (větě).
Příklad: Čokoládu si nedám, protože mám dietu. (tato
věta – je navíc – je doplňující, nemusíte nikomu vykládat, proč si čokoládu
nedáte.) Taková věta vedlejší nemůže stát samostatně, protože vyloženě
závisí na jiné větě.
PŘÍKLADY:
Už ve školce mi říkali, že jsem neposlušný. => Zde je první věta tou, která nese
myšlenku. A vysloveně odkazuje na větu druhou, na tu, která na ní závisí.
První věta posluchačům říká, že přijde něco jako vysvětlení, doplnění. Samotná
druhá věta jasně závisí na první větě. Kdybyste totiž někomu řekli: „že jsem
neposlušný.“ – určitě by nechápal, co říkáte, proč to říkáte… taková věta
samotná není pro adresáta smysluplná.
Nemohl bych být šťastnější, když jsem s tebou.
=> Další příklad toho, že první
věta je samostatná a je nositelem hlavní myšlenky. Druhá věta sama o sobě
nemá takový význam. (Ano, mohla by sloužit jako odpověď – Kdy jsi šťastný?
Když
jsem s tebou. => ovšem tím se jen potvrzuje závislost
druhé věty na první, protože je to pouze odpověď.) Samotné „Když
jsem s tebou“ nikomu nic neřekne, nejspíš by vyvolalo otázky: „Tak co? Co
se děje?“
Byl snaživý, proto měl dobré známky. => Zde však máme příklad dvou vět, které
bychom klidně mohli rozdělit. A každá z nich by si ponechala svou
vlastní myšlenku. Navíc si všimněte, že se jednou větou NEMŮŽETE zeptat na tu druhou. Nejde to… to svědčí
o tom, že věty jsou samostatné, na sobě nezávislé, že jsou obě hlavní.
Zápis
Věty vedlejší (VV)
-
jsou méně důležité než VH (věty hlavní)
-
v každém souvětí musí být aspoň jedna
VH, kolik tam bude VV (nebo jestli tam vůbec budou), to je jedno
-
VV vždy závisí na jiné větě
-
VV zastupují v souvětí větné členy, proto je podle
nich označujeme
o
VV podmětná
o
VV přísudková
o
VV přívlastková
o
VV předmětná
o
VV příslovečná (časová, místní, způsobová,
měrová….)
o
VV doplňková
-
VV poznáme podle toho, že nám rozvíjí větu, na
které závisí, doplňují ji
-
pomocí věty, na které závisí, se na VV můžeme
zeptat
o
Ven nepůjdeme, protože prší.
-
Proč nepůjdeme ven? – Protože prší
o
Když dostaneš pěknou známku, koupím ti zmrzlinu.
- V jakém případě ti koupím zmrzlinu? – Když dostaneš
pěknou známku.
o
Přišel za mnou, aby mi vrátil knihu.
-
Proč za mnou přišel? – Aby mi vrátil
knihu.
-
VV mívají také specifické spojky (pokud taková
spojka ve větě je – bude to VV ): protože, poněvadž, že, když, jak, kdy,
který apod.
Zde si procvičte rozlišení VH a VV:
Žádné komentáře:
Okomentovat